NEVOLNÍ PTÁCI.

Rád nemám žluté kanáry,

již v kleci žít si zvykají,

jimž při vodě a semenci

se zdá snad slunném o kraji.

Jim na konec i milá je

ta klícka jejich nevelká,

a pro ty, kteří vězní je,

zpěv řine se jim z hrdélka.

A pustí-li je přeci ven,

žít neznají a raději

se k vodě své a semenci

do těsné klícky vracejí.

Radš drozdy mám a slavíky

a skřivany a pěnkavy,

ti uvězněni, tlukou v klec,

až hlavičky si zkrvaví.

A zapějí-li v poutu přec,

tu zní to jako kvil a pláč,

a prosí, lkají: Pusťte nás!

A nepustí-li, pojdou radš!