Nevraťte se zpátky.

Já jsem vás prosil: navštivte mě,

jsem sám a nemocen,

a venku zpívá hrdá země

svůj sladký jarní sen.

Před okny růže kvetou rudé

a jásá plný mák

a mně tu tesklivo je všude,

vždyť opuštěn jsem tak.

Už dávno jsme se neviděli,

co život ved mě v dál.

Den budem vyprávět si celý

a víc kdo vzpomínal...

Já na vás čekal, čekal zase –

kdo líp než já to ví?

Vy prosbě mé jste vysmála se;

jsem, viďte, bláhový!

Zas jeseň v kraj se rozletěla,

přinesla v svět můj žal –

a vy jste ani nevzpomněla;

ba, kdo by vzpomínal!