Než bílé hvězdy uhasnou

Než bílé hvězdy uhasnou

na modrém nebi za svítání,

tvou drahou hlavu nešťastnou

bych vzíti chtěla do svých dlaní...

A jako tvoje matka kdys,

tak tiše hladit bledé čelo,

ten každý drahý zlíbat rys,

kde tolik vrásek vypučelo...

A vlasy tvé, kde napad’ sníh,

než slzy v zraku uhasnou...

A na ňadrech pak uspat svých

tvou drahou hlavu nešťastnou!