Než rozžhnu.

Než rozžhnu, – v záclony svit luny padá

jak v napadlý sníh do polí a v lada,

i staré housle na stěně jak živy

vrou paprsky. – Vzduch teplý, vlažný, snivý.

Já cítím, vánoce se přibližují,

jdou s větry suchými, jež prudce dují,

se sanicí, jež šumí v zmrzlém sněhu,

s vánočním rohem, jehož slyším něhu...

Tu zatoužím po knize obrázkové,

rytiny prohlížet, obrazy nové,

a starých mistrů díla proslavená.

Tu poslouchám, na krbu kterak stená

a kvílí jablek píseň polotichá;

můj doutník šedomodrý kouř jak dýchá,

a květy v oknech vadnou, podřimují...

Já cítím, vánoce se přibližují. –