Než vykouřil jsem jednu cigaretu.

Nač sonetu šat nádherný pln slávy,

jak Petrarka jej v drahé oděl látky?

spíš živůtek mu sluší pestrý, krátký,

vlas rozpuštěný, růže kolem hlavy.

Jest klenotem, v němž citu rubin žhavý

plá zasazen, jest jako bonbon sladký,

on nikdy nesmí ohlížet se zpátky,

co sluší se – on rozmar poletavý.

Nač vzdychat má? myšlenek balvany

nač metat k nebi? Vždyť v něm usmívá se

syn Venuše ve růžích spoutaný.

Vždyť mžikem spadl z klína věčné Kráse,

dřív než jsem polibek vzal tvému retu,

než vykouřil jsem jednu cigaretu.