nežaluj

jsi-li chud,

vzpomeň: jiní chudší jsou,

po městech a po vsech jdou,

hladných ptáků tah a trud.

máš-li práci, boj a sen,

v zapomnění chodíš sad,

nejsi ještě vyděděn

jako ten, kdo má jen hlad.

jsi-li sám,

vzpomeň: osamělejší

lámou chléb svůj vezdejší

černý k nejčernějším tmám.

hlasy přírody a knih

hovoří tvým tichým dnem.

strašně sám je chám, jenž ztich’

v stohu nebo pod mostem.

máš-li žal,

světem viz ta pole muk,

která v krvi vyoral

zpupné třídy žlutý pluk.

po svých cestách ještě jdeš

nezmrzačen, neprodán

ve dnech, zločinná kdy lež

tisícům rve jasný lán.

nežaluj

na smutky svých pozdních dní.

zástupové život svůj

vlekou rudou prohlubní,

z které dýšeš, s nimi spjat

jako s větví starý list.

z ní máš i svůj pevný hrad:

bezodyšnou nenávist.