nezaměstnaný

když jsem byl chlapec a chodil za školu,

říkali jste mi: z tebe nic nebude.

vodil jsem kluky do luk a topolů,

komandoval jsem a věřil ti, osude.

když jsem se učil pak u mistra pracovat,

pojednou vidím, že pán asi nebudu:

mozoly nestačí chudáku na poklad,

těch nejsou paláce, kdož chodí na rudu.

a když jsem se aspoň uživil prací svou,

na dlažbu jste mě náhle vylili.

potácím se a jím jen náhodou.

proč jste mě lepšímu nenaučili?

proč jste mi neřekli vlastně už ve škole,

že tomu dobře, kdo z druhých má dost.

jaká jste podivná hříčka svévole.

jaká jste lež a přece skutečnost.

naučili jste mě pracovat. děkuji.

proč jste mě nenaučili i krást?

umím jen to, čeho nepotřebuji.

neumím kořistit, na cizím se pást.