Nezapomeň na mne.

Až se rozplynou ty ráje lásky naší,

v nichž srdcí našich mladé sny se vznáší,

až naděje se naše rozdrtí,

až z mého vyrván budeš objetí,

až věčně rozvedou nás hvězdy klamné –

nezapomeň na mne!

Až někdy osud krutou rukou svojí,

níž staré svazky ruše nové pojí –

děvu ti jinou za choť vyvolí,

mne družkou jinému být uvelí,

jinému v hoři, v strasti přenáramné –

nezapomeň na mne!

Až nad mým rovem, v nějž po žití boji

věčného klesnu spánku ku pokoji,

tajemným vzdechem větřík zaletí,

můj obraz v mnohých zbledne paměti,

a nikdo slzu neuroní za mne –

nezapomeň na mne! –