Nezapomenutelné.

Co Tobě, dítě, psát? Mně najednou je k pláči,

a cítím, jak můj zrak i list můj slza smáčí!

Co chtěl bych Tobě říc’ – to verše nevysloví!

To píseň nezjeví, ni zrak, ni rety klamné,

to snad jen slzy mé Ti, dítě, řeknou za mne,

ó, bože, bože můj – jich žal Ti všecko poví!