Nežebrejme.

Nežebrejme, bratři, nikdy,

marné rukou spínání –

spíš slunce stlí, než se splní

ponížené škemrání.

O chléb vlastní máme prosit?

A místo něj kamenem

ránu dostat, nevzplanou pak

líce hanby plamenem?

Buďme muži! Za nás mluví

výmluvně naše píle.

Jen chtít! – a budem bez proseb

u vytknutého cíle.