Nezemřela, ale spí.

Cože tak lkáte? Že schvátil ji hrob?

Andělé nezemrou. Nestihne jich

smrt svojí perutí. Do nebe zas

odkud k nám přilétli, když přijde čas

na květech jeseně, na červáncích

vrátí se do vlasti růží a snů.

Jen jednou za sto let přiletí k nám,

schladí nám čelo a rozhřejí hruď,

posvětí, povznesou. – Uletí pak,

za hvězdy, vznesou se jak zlatý pták.

Anděli, modlím se. Laskavý buď,

navštiv mne zas a já provodím tě.