NEZNÁM ČASU...

By Jaroslav Vladimír Janovický

Neznám času a neznám viny

a valí se, valí duší mlhoviny

od vteřiny do vteřiny.

Neznám boha a neznám tajů

a přece onu šílenou píseň hájů –

života nedohraju.

Vlastní jen bíti krev slyším v žití

a v západ a v jitro v rozpuklé číši svítí

mé touhy vlnobití.

Tak neznámý si, proč těkám k věčnosti řekám,

v kamenné její podušky klekám,

však nikdy se nedočekám.

A neznám času a neznám viny

a valí se, valí duší mlhoviny

od vteřiny do vteřiny. –

Jen vím, že vrostu zas celý v zemi

a bude to hovořit krve nad růžemi,

že cosi zdálo se mi...