Neznám věčně žíznit, v nouzi neunavit,

By Jan Neruda

Neznám věčně žíznit, v nouzi neunavit,

věčně naděje své v sypký písek stavit,

s osudem psát na led umluvu.

Nejsem dítě více, bych snad sílu bájil,

že bych věčně obstál, věčně život hájil,

vise na kořenu v bezednu.