Neznámá.

Miluj mne, neznámou!

Nač ti je jméno znát?

Květ vidíš u cesty –

láká tě vůní svou,

do trávy přitiskneš

hlavu svou zemdlenou –

doma jsi – jednou-li

projdeš jen krajinou.

Proč bys mne právě tak

nemohl míti rád?

V okénkách vagonů

rychle se střídají

obrázky. Některý,

i když jen mihne se –

přece ti trvale

do duše vtiskne se.

Po letech vzpomeneš –

zazdá se ti to snem.

V rychlíku života

viděný okénkem

neznámý obličej –

zlíbaný ve chvatu –

v radosti stopený,

slzami loučení

v posledu skropený.

Vteřina života –

kola ji rozdrtí...

Setkání kratičké –

vzpomínka do smrti.