Neznámá pevnina.

O kus blíž v neznámou zem

plujem denně bděním, snem.

Tam hle, zdá se, kyne břeh!

Ne, to černý mrak jen leh’

na vlny, již dál se hnul,

v modru zase rozplynul.

Ještě kousek cesty zbývá,

nežli z hloubky vynoří

zem se Času na moři,

které v moře Věčna splývá.

V kajutu zpět, poutníku!

Ještě čas, spi neb se bav,

tužeb domky z karet stav,

dělej vše, co ve zvyku!

V chvíli jedné, záhadné

zem ta již tě přepadne,

v ráz tu bude z nenadání

před tebou, a nežli zvíš,

přistaneš – a již se sklání

nad vším velký jižní kříž!