Neznámá.

Spánek lahodný zaletí

Ke mně; ranní sen blažil mne

Obrazotvorný; kratičký –

Libý předc!

Zdálo se mi, své varytko

Tiskna na prs, že jsem sladce

Zpíval; o čem? jak to vezdy –

O lásce.

V tom se poblíží divenka

Ke mně; její líce růžné,

Čílko bělé; vlásky hebké

Vlají přes

Nádra labutí; očinka

Jí modravá; ústka se rdí

V červenu pěstovaném

Nyjící.

Mysle, že anděl s nebeska

Ke mně tu kráčí – mlčel jsem,

Hrůza posvátná neboť mne

Obešla.

Postava sličná popojde

Dále, a modré očinko

Na mne se dívá; jak milo

Se dívá!

Tu položím své varytko

A jmu se zírat u krásu –

Však je mi neznáma dívka

Milostná.

V útrobě mi vznikla jiskra

Lásky nesmírné – nedlouho –

Plápolaloť mé tu srdce

Horoucí.

Pojmu tu bílou ručičku

Dívce a na rty tlačím ji

Své, a rosím ji plynoucí

Slzinkou.

Spíle lahodná se šíří

Dívce malé kol huběnky,

A zmodralé očko více

Se jasní.

Já – na ladný sníh ramínek

Svou ruku dám, ach, třesoucí,

Pak se medošťávu ssáti

Jmu ústek!

V tom ale – o té blahosti!

Ze snu milého procitnu –

Pryč je radost – pryč neznámá

Milenka!

V srdci jenom dívčí obraz

Ach mně pozůstal! a touha

Věčnověká, touha lásky

Neznámé.

Zda kdy Tě ach ještě uzřím? –

V hrobě-li snícímu je vždy

Sen takový – ještě dnes bych

Volal smrt.