NEZNÁMÉ KONČINY.

Neznámé končiny

zářící, němy,

v oblouku závratném

líbají zemi.

Tam se hvězd v lazuru

točí a mate –

tajemství věčného

pečeti zlaté.

A zde se milujem,

trpíme, rveme,

smrti stín před námi,

my za ním jdeme.

Od hrobu nahoru

ke šňůře mléčné

jedna se svírá síť

hádanky věčné.

Alespoň v života

hluboké vrásky

víc vdechnout odvahy

a více – lásky!