Neznámé lesy...

Neznámé lesy, kvetoucí dech země,

opony světa, mlhy modravé,

stmívání důvěrné, sen luny ve mně

a v tobě oheň růže krvavé.

Byli jsme sami. Potopené zraky

do moří duší svých, a v závrati

jsme hleděli jak tiše táhnou mraky,

podivné táhnou mraky. Rudý květ

pad v jezera. My začli doufati

v zázračný nový našich srdcí Svět.