NEZNÁMÉ.

Jdi, my se nikdy nesejdeme více;

já nevím, kdo jsi, ty nevíš, kdo jsem;

však jestli mluví oko, ret a líce,

vše řečeno, nechť každý zůstal něm!

A dnové přejdou, měsíce a roky,

za námi zavře se ten líný svět,

však budeš víc než líbezné snů kroky,

než z rychlíku jen spařen sladký květ.

Až po letech, když starý kmen se skácí

a rozřeže – co najdou kruhů v něm!

Ty jedním budeš z nich... Ó snové sladcí,

já nevím, kdo jsi, ty nevíš, kdo jsem!