NEZNÁMÍ HRDINOVÉ

Výročí jejich rozruch nepůsobí,

o jejich divech nedovíš se z knih.

Po světě širém roztroušeny hroby

hrdinů neznámých.

Zapadlí. Přes ně úhořem se smeknou,

kdož pochvalují řemeslně ctnost.

A dějepisci suše o nich řeknou:

konali povinnost!

Povinnost konat! Jaká je to svízel!

Jít odhodlaně, když dán povel, v noc!

Tam bít se, zbytek naděje kde zmizel.

Nečekat na pomoc.

Povinnost konat! Jak to slovo mrazí,

když zahalen v něm příliš hořký hrot.

Sejeme, ale símě nevychází.

Pracujem’. Kde je práce plod?

Bez hlesu konat poslání své, úkol,

svou všední práci povinnou.

Nečekat vděku, bahno vidět vůkol

a zůstat hrdinou!

Stín slávy ani nemít při svém skonu,

mřít v šeru sychravém.

Jediný voják uctěn z milionů,

a možná neprávem! –

V pokoře vrhnouti se do propasti

a zajít do stínu.

O běda nám, mít nebudeš-li, vlasti,

neznámých hrdinů!