NEZNÁMÝ.

Ku stolu plnému vybraných požitků žití

jsem zased’ mlád, však vina opojení zhořkla mi na rtech.

Kdos’ Neznámý, jenž k stolu mému sed’,

jed otravy vsypal mi v číše.

Kdos’ Neznámý, jenž chodí vedle mně,

o smutku vypravuje mi setmělých na podzim parků,

a prázdných komnat opuštěných vill,

o smutku odměřených kroků do boje odcházejících za noci městem,

o smutku nemocných, pod jejichž okny průvod jde za zvuků hudby,

o smutku posledních stisknutí rukou na palubě klesající lodi,

a přílivem kalných vod smutku zalívá mou duši.

Za nocí Neznámý kdos’ u mého stojí lože,

čte z knihy duše mé a pohledem mne děsí,

a plaché prchají zlekané Sny od mého lože.