NEZNÁMÝ VOJÍN (IX.)

To platí v Praze: tajemství svěř velké

někomu dopoledne na Hradčanech

a přísahou jej zavaž, že má mlčet –

pak jistě večer povídat si budou

to tajemství už báby v Hrdlořezích.

Tak ovšem hlavním městem republiky

zvěst letla o neznámém vojínovi,

sic tajemstvím to nebylo, však letla

tak rychle, jak by tajemstvím to bylo.

V té noci bylo totiž provedeno

dvé pěkných vražd. Na různých místech arci,

leč v jednom čase. Večerníkům listů,

jež vyjdou ráno, nebylo už možno

zachytit novinky ty – zvěstovala

je zvláštní vydání až před polednem.

Hod čtoucím očím připraven byl skvěle

s předkrmem vylíčení vlahé noci,

s míst popisy, jež drobnohledná píle

zvlášť vypestřila, načež předloženy

mrtvoly obě s ranami a krví.

A kdo je vrahem? Zvrhlý člověk jakýs,

jenž rafinovaně si připravoval

líčenou zmateností obhajobu:

neznámý vojín... individuum to

vězelo v staré sešlé uniformě,

skvrn plné, v ní též provedlo ty vraždy.

A náhody hra: strážník přistih vraha,

ved na strážnici, zvrtačenou řečí

jal člověk příšerný zde inspektora,

že soucitně jej pustil, ba dal dovést

až k Mánesovu mostu. Tam byl viděn

nočními chodci; na to toužil vniknout

i do Hradu, byv odkázán však stráží,

šel do MNO, mluvil s generálem,

ba, dána mu zde slušná uniforma

a slušný peníz. Navlek uniformu

a dal se holit – zjevná vyjevenost,

děs v očích, všecky pohyby a gesta

jej zřejmě mohly označiti lidem

co pachatele příšerných těch činů,

leč lidé, zaujati svými zájmy,

si nevšimli ho. Policie ovšem

horečně bádá po těch stopách jeho,

a dá se čekat, že vrah záhy octne

se v ruce její...