Neznámým milencům.

V snách zřím je kráčet stromů dumným stínem

při zpěvu kosů, šumu vodotrysků,

hled plane jim, jak spili by se vínem,

mdlou chůzi často staví v sypkém písku

a líbají se toužně, divoce –

a já teď sedím pod kaštany v chladu,

má lebka plá jak výheň rozžhavená,

nerv každý chvěje se a bolně sténá,

rtem oprýskaným srkám limonádu

a žvýkám nakládané ovoce.