Nezorané pole.

Ty divíš se, mé všecky sny a dumy

že jsou jak pustý, podjesenní val,

kde teskně tráva šumí,

kde déšť a vichr vše už rozerval.

A smutno, prázdno, kudy maně jdete...

Ó já to vím, to snění mé je holé

a pusté pole

bez lidských stop a dávno neoseté.

Ó já to vím, však to je bída, bída...

Tak, smutno, prázdno... Láska, srdcí zář

to všecko snění hlídá

jak ta svá pole dobrý hospodář.

A ten-li umře... ah, už z toho rána

vše pustne zvolna, všude jako kletba

a nikdo nedbá

a širá pole pustnou nezorána...