NEZROZENÁ

Máš matky mé hnědý vlas

a bledý ovál tváře

v měsíční páře

bezesných nocí navštěvuješ nás

máš otce úsměv krutý

a vlahý oka lesk

neplodné krve stesk

je v jemné chřípí vkutý

v půlnočním větru vání

jdou pokojem tvé kroky

jak suchá stébla praskající

tiše, neprobuď bolest spící

noc není pro ženy dech dětí nestřežící

leč oči muže hledí do tmy

jak v oči nepřítele vbité

jsme sami já a ty

mé poupě nerozvité

snu mého života pokračování

máš bílé hrdlo

a černý šat

se zašlou broží mladé mrtvé matky

piji tvůj pohled sladký

a svěžest údů

na čele cítím dívčí ruky chlad

tvé rty se otvírají

mlč

vím co chceš říci

kdy budu?

nikdy dítě

Nikdy je tvé jméno

pro tuto zemi

pustou jak hřích

ale jednou

v půlnočním větru vání

odvedeš duši mou v podsvětí neplodných stínů

má dcero můj synu

v očistec hřiven zakopaných

a ohňů vyhaslých