Nezvaní hosté.

Pán i čeleď tvrdě spali,

i ten prorok, kohout, spal,

když se přes sousední střechy

celý zástup koček bral.

Do předsíně panské přišly

ku zpěváckým závodům;

mohl by však z jejich zpěvu

člověk přijít o rozum.

Morous, co je Mourkův tatík,

dával takt až běda jak,

a z obou stran pomáhá mu

zpívat kotě nebožák.

A už tančí všecky kočky,

skáčou, dupčí ze všech sil,

kňučí, prskaj’, hrabou, škrabou,

až se sám pán probudil.

Chytne klacek, po tmě skočí

do vedlejší světnice,

mlátí klackem, zvrátí stolek

rozbije si sklenice.

Klopýtne přes vlastní nohy,

vyrazí si zuby dva,

hodiny si strhne ze zdi:

„Přenáhlenost škodívá.“