NI SLZY VÍC!

Ni slzy víc! Ty brillianty žhavé

s hedbávných brv na tváří vonný sníh

nech zvolna téci, lkání usedavé

pak zaměň v chvíle nálad hlubokých.

Já budu ssát ty brillianty slané,

ty opály, v nichž blesk tvých zřítelnic,

z nich každá mi co perla v srdce skane

jak v mušli krvavou – ni slzy víc!

Ni slzy víc! Tvé oči zrůžovělé

jsou od slzí, z ran srdce snad to krev

teď lkát chceš jak rubíny velké, skvělé,

jež kanou tvojí lásky na rakev.

Já v komnat šeru ku tvým nohám klesám,

a nadějí ti básním na tisíc,

mru při tvém pláči a jak šílen plesám,

když v oku tvém ni slzy není víc.

Ni slzy víc! Sni o nádheře štěstí,

kdy noc je protkaná démanty hvězd,

nad tebou lásky mé let zašelestí,

co fantastický květ ji uzříš kvést.

A zladíš v úsměv vůni tvojich retů

a s láskou půjdeš dobám štěstí vstříc

a v obzoru všech hodin a všech světů

pak nikdy neuzříš ni slzy víc.