nic hlasitého

slyšeli jste tu píseň,

kterou zpívá, jdouc ulicí mlčky?

to je píseň pro všecky.

nemohli jste slyšeti té písně,

kterou zpívá – někdy – její pohled,

zpívaje o lásce.

to je píseň jen pro mne.

všecky jarní písně ptačí,

jako když časně ráno v květnu

otevřete dokořán okna.

všecky touhy dvacetiletého srdce,

jako když jitřní paseka zkvetlá

šumí a chvěje se hmyzem.

a všecky struny cudného civismu,

plaše se třesoucí větrem.

nic však hlasitého,

protože jste hloupí, cyničtí, domýšliví,

a mládí sen je křehká mimosa.

a mládí sen je plachý zpěvný pták

z vonného houští.

vůbec ho nepoznáte, hluční turisté života.

ale já jej znám,

poněvadž za ním trpělivě,

po špičkách chodívám.

nic hlasitého.

jen tu a tam jasný, dětinský smích

ze srdce přečistého.