NIC NECHCI VÍC

Nic nechci víc, než umřít chtěla bych,

tam u moře být pochována,

a slyšet jeho šumný pláč a smích,

když nad ním bílá vzbouzejí se rána.

Když zoře v barvách skví se nádherných

a mha je z rosy jako z perel stkaná,

z vln slunce vstává, v zlatých paprscích

se hladina chví vánkem rozčechraná.

Tam bych si k spánku chtěla ulehnout,

své oči zavřít, zbavena všech pout,

a zkolébat se vůní mořských řas.

A moře slyšet hřmíti mocný hlas,

když o skály se vlny tříští v jeku –

tam spát bych klidně chtěla řadou věků!