Nic nemohu Ti dát – Ty, srdce moje,

Nic nemohu Ti dát – Ty, srdce moje,

víc nedoufej, a v tluku svém se ztiš!

Klid přej mé duši, rovy krášlí svoje,

na poslední též postavila kříž.

Tam kdosi drahý leží. Snítky chvoje

a imortely dávno uschly již...

pták nezpívá tu, ani včelí roje

sem nepřiletí. Svatá kolem tiš.

Klid přej mé duši. Bolest přetrpěla –

proč do života chceš ji volat zpět,

by trápila se, v novém žale chvěla?

Ty noci dlouhé byly, v kterých lkala...

Šla kolem Láska, začla sladce pět...

Mně pohřební jen píseň zazpívala.