Nic než drobné kvítky Tobě,

Nic než drobné kvítky Tobě,

Slavný Čechu! podávám,

Kterých ročně vjarní době

Zlouky České dostávám.

Pěkných sem y letos dobyl

Zzemě, vníž tvůj předek, vstav

Tatarů, zlých zhoubcý, pobil,

Statečný rek Jaroslav.

Nemiléli budou kvítky,

Pěkně svité dověnce,

Čechovy co snesly dítky

Pro Vzácného Vlastence?

Lípě, kde se vlistí skrývá,

Vděčně, vpěkný jarní čas,

Slavík, malý ptáček, zpívá;

Veselí vše jeho hlas.

Tak y Tobě, slavný Muži!

Češí, když ti zpívají,

Včistém kvítku, vvonné růži

Obět vděčnou vzdávají.

Jestli které nedospěly;

Pomni: kde teď květiny,

Tam že málo předtím měly

Domov hloh a trniny.

Však když záře jména Tvého

Kvítky tyto osloní;

Dojdou cýle žádaného:

Rozkvetou a zavoní!