NIČEMNÉ POHLAVÍ.

Ničemné pohlaví,

bez smyslu, bez hlavy,

Hluše samá –

nejlepší intellekt

hraje v tvých osidlech

divošsky nehodné, bláznivé drama!

Spasmus či ideál,

s tím dlouhým a tak dál

stesků a rozporů, něhy a zrady –

co tu je vratkostí,

bolestí, klamností,

hloupostí, nízkostí,

všady, ach, všady...

Tak, jak to žije svět

tisíc a tisíc let

skoro bez variací –

jak je to nudné už!

S illusí úsměvů,

žárlení, rozchodů,

vždy se to vrací a vrací

s každičkou generací...

Ó Krbe Posvátný,

v němž hoří Věčné Sny

v světnici Umělce, Vědce!

Tam trávit žití dny

všem vírům vzdálený,

chtěl bych –

Než Srdce nechce...