NICOLAS CHAMFORT.

Chamfort je mrtev! Revoluci naši

jenž jak svou lásku kochal každé chvíle,

jenž každý pohyb její stíhal čile

a zpíjel se jím... Neměl slasti blažší,

než procházkou jít denně ku Bastille,

když bořili ji bezkalhotní braši,

a vidět, čím je menší, že je krasší –

oh, jaro naše, jaro slavné, milé!...

Chamfort je mrtev! Ze strachu a děsu

odešel z žití. Z jeho milky malé

je Bacchantka. Za výskání a plesu

krev lidskou pije. Oči rozevřené,

šat roztrhán, rty, prsy zkrvavené.

Opilá krví. – Nelze žíti dále...