Nikdo po nás nevešel tam...

Nikdo po nás nevešel tam,

tak jsme vrátka rozevřeli,

tak besídku tenkrát, tenkrát

v modrém šeru opouštěli.

Známá vůně potácí se

ještě zde jak motýl tmavý,

i to svaté ticho tenkrát

objímalo naše hlavy.

Skulinami lilijí květ

bílých světel padá taky,

ale stopy kroků dvojích

zří jen jedny smutné zraky.

S Bohem na vždy – větší láska

nevejde sem, tichý chráme,

nevykvete větší smutek,

nežli my zde necháváme.