Nikdo tomu věřit nechtěl...

Nikdo tomu věřit nechtěl

úsměvu a plna hvězd,

záře, slunce, nebe, štěstí –

že jen moje láska jest.

Sladké, tiché vytržení, –

snad tě každý nepoznal,

idyllo, ty čisté blaho,

on když u mne skloněn stál!

Jak ty chvíle jasné přešly

okamžikem osudným,

ani já víc v lásku hvězdnou –

bez slz, hoře – nevěřím!