nikdy nemusiti...

By Stanislav Kostka Neumann

nikdy nemusiti

hlavu sklánět únavou.

nikdy neuzříti

marnost slov, jež dozní tmou.

nikdy neměřiti

děje krátkým životem.

nikdy nemusiti

uhnout před zlobou a zlem.

a to nejhloupější

ze všech, člověče, tvých pout,

starost o vezdejší

chléb a střechu, roztrhnout.

přes krvavé moře

kráčí zdaleka ten den.

svět mu k setbě oře

tvrdost lidských skal a stěn.