Nikdy víc.

Tichá byla noc a jasná,

z hebkých mráčků měsíc vstával,

když jsem tobě v ústa krásná

němé dlouhé „s bohem“ dával.

Žel té noci, kterou láska

k odchodu nám vytvořila,

byla svadla sedmikráska,

jitrem věčné noci byla.

Nade mnou ta hvězda malá

čelo tvoje ozářila,

zbledla jsi a od té doby

navždy nešťastnou jsi byla.

Marné snění, marná touha,

nikdy víc se nenavrátí,

v rozchodu co také noci

ubohá dvě srdce ztratí.