Nikdy zpátky!

Něco věčně žije v nás,

co nás nutí

i bez chvíle oddechnutí,

přes moře i skalní sráz

i přes pouští lada holá,

co v nás volá:

směle dej se k slunci v let,

je ten život tady krátký,

stále výš a stále v před,

nikdy zpátky!

Jdi jen, jdi jen hrd a sám

k slunci svému,

pro tu růži k diadému

létni třeba ku hvězdám.

Tam je cíl, tam slávy čeká

náruč měkká.

Jdi, než skráň ti sešíli,

i přes lidí sporné hádky

věčně k předu, ku cíli,

nikdy zpátky!

Vždycky dál, než kde jsi dnes,

dále, k předu

i přes nepřízeň a bědu

myšlénku svou v skráni nes!

Je tady jen chvíle jedna,

nežli bědná

s rukou, s čela spadne tíž,

nezajdi však bez památky,

až se nikdy nevrátíš,

nikdy zpátky!