Nikdy!

Klesalo si víc a více

v času hrozný, zhoubný vír,

jako stíny, když se plouží

v širé dálky pod večír.

Jako slunce, když své nohy

žhavé chladí u moře,

jak, když vojín dokonává

v opuštěném táboře.

Neklesneš však, nikdy, nikdy,

pomstěn bude zlostný čin,

pokud z tvého zdárna rodu

jeden žije věrný syn! –