Nikdy.

V červáncích zmírá jižní den

a kolébá se loď. –

Nuž, srdce! Každý žal a sten

do mořské hloubky hoď

až na dno;

chceš po křišťálu mořských cest

dál zbytečnou snad útěž vézt?

Zda radno?

Nikdy! –

Té útěže můj duch je pln,

v něm samý svár a spor,

a vrhnu-li jej v úpor vln,

až k hlavám stříknou hor,

až v nebe,

a pak bych – zlý by to byl zjev –

vše zapomněl: svůj žal i zpěv

i sebe! –

Nikdy! –