Nikola. (I.)

V širá pole, na travnatá lada.

honí Nikola a stáda pase.

Slza stkví se na havraní řase,

na rtech ozývá se v trpkém bolu:

„Chraň se Turka více nežli hada.“

Bystré řeky pláč a větrů šumy

šeptají mu v žáruplné dumy:

„Marko králevič a s ním ty spolu

mohli byste osvobodit zemi,

uslzenou, osiřelou vdovu.

Líce její pokáleny hanou,

kam by hlavu kladla, nemá krovu,

rozervány šatů její lemy,

nepomstěny slzy její kanou!“