Nil.

Jak antika jej snila v překypění

sil mužném, jak byl požehnáním kraji,

po božských údech smavé děti hrají,

co z urny vláhy věčný zdroj se pění.

Třtin věnec bohatým se vlasem splétá;

jak v malebné sní nesmrtelných pose,

tak Jakchos zahřměl na vítězném voze,

až marně ptám se: Kdo jest pánem světa?

Jest orgie jím divě rozpoutána,

jež v opojení řítí se a šílí,

či je to poklid olympické síly,

svět držící jen tím – že zkolebána?

Ó, symbolický mužný kmete vlídný,

té sladké pohodě mne nauč dědů:

Jen vláhu dávat v mládí ryčném středu,

své stálé síly vědom, hrdě klidný!