Nina.

Spit novým záchvěvem a bez lítosti již

chuť prudkou cítím dnes, na svoje prsa níž

tvou hlavu stáhnouti, nic nemluvit té chvíle,

jen čelo líbati, jen tvoje čelo bílé.

A otevřeným oknem nechat vplývati

vzduch jarní, mámící mě sladkou závratí,

tam z černých pinií, z té villy bělavé,

tvé hudby, Bellini, pít zvuky třesavé.

Neztišen, nesmířen, jak lotr na kříži

svou duší rouhavou tvou bílou duši zkalit,

a svými tepnami bouř cítiti se valit!

Mít všecko v loktech svých! Z tvých očí zavlhlých

smět vypít pohledem myšlénku nejtajnější,

z nich záblesk vzíti si, nejsladší, nejžhavější!...