Niti Jeseně.

Jeseň bílé niti

na vřeténko točí,

a mně pozdní rosa

napadala v oči.

Sever v žlutém listí

na píšťalku hude,

ptáci v dálku letí,

smutno, smutno všude!

A ty sivý ptáku,

popěvku můj snivý,

opustit-li hodláš

také snad své nivy?

Zůstaň při mně, drahý,

chlad se vzmáhá kolem,

větry poběhlíci

hašteří se polem.

Ostřenými hroty

na vše strany perou;

peroutky ti zlámou,

na krev srdce sderou.

Zhyneš jejich dechem

dřív než šipkou z kuše

a bez tebe zhyne

ubohá má duše! –