Niva svobody.

Svobody nivo krví zúrodněná,

vlažená pláčem, hroby osetá,

kolem již jaro, ty jen zasněžena,

zeleno vše, jen tvůj luh nezkvétá.

Marná-li byla práce oráčova,

neplodnost půdě, hluchost semenu,

nemá-li vzejít vesna tvoje nová

otčině mé a mému plemenu?

Vzejde, ó vzejde čas ten, vlasti, tobě,

srdce to cítí, duše má to ví:

není vše mrtvo, to, co leží v hrobě;

svoboda mrtva? – Ona jenom spí!

Spasitel přijde a jen tebe tkna se

zaplaší mdlobu, jíž jsi poutána,

rozkvete luh tvůj a v něm pěvci zase

svobodě pěti budou „Hossanah.“