Noah.

Slávu sluší zda vzdát Noachu, zdali

Almysu? víc se ptáti nevol, Čechu! –

Hromemť a bleskem heslo dáno

Jest mi, jevit Noacha zpěvem ti. –

Neb náležíš jen východu Evoe! –

Mnou, národa praotče, buď oslaven,

Noe! – – Vidím ve dřímotě ještě tu

Řípu ho podle paty spočívat.

Všeptne zefírek

Sen přelahodný

Letmo Noemu,

Jakto v Noéle

Pravnuci chválí

Jej děda svého, a

Vlidně potůček

Šemře čisťounký;

Dýchá voňavou

Ambrou lípa naň,

Květem ho osívajíc,

Ptactvo nebeské

Zde pěje o závod,

Aby ukonejšilo

Průvodčích jeho.

Ptáci krotincí

K hroznům přiletí

Zrnka pourvat,

Zrnka lahodná,

Kolkolem zelená

Se směje réva

Hrozny potěžna.

Aj, těkavými

Juž probuzen jest

Noah větérky!

Hlasně pozazní

Oslava všechněch. – –

Takto děloť se tu,

Když jím Noély se zděsilas vidět

Stavět s Noékou, o spanilá zemi!– –

Svým návratem český žehnaltě

Kraj. „Z kmene zasvěceného, vezdy

Ať zem obývá plod Jafetův tuto!

Vnukův rozléhej kol se hovor tudy

Zpěvný, slavící otce svého,

Síly nabyl kde Noah spaním své! –“

Síly nabyl své! –

Potřeba síly

Jest mně i rovně;

Perly ode dna

Víno ať hází,

Hrdlo to ráčí!

K slávě Noachu,

Zavzněte číše

Zvučno kolem mne!

Rychle napěňte,

Děvčata, koflík

Mělničinou mi;

Věnčete kvítím

Skráně milenců,

Růže majíce

Zapletené své

Vlásky kadeřné

Věnci ve ladném!

Slávu Noachu

Vzdejte, děvunky,

Slávu, mladíci!

Réva posvátná

V hrozny nalévá

Šťávu sladinkou,

Ústa by sprahlá,

Zavlažena jsouc

Jí, pookřála!

Vzhůru! – oviňte

Skráně mi věncem

Rév z letorostí! –

Nad okeány

Hvězdoplanoucí

Juž se vynáším! –

Světstvu jevím Noe

V svém zpěvu ryčném!

Žasni, ty zeměsynu!

Aj, nadvětrnou

V spolku konám pouť

Svou se děvunkou!

Vzhór mne vynáší

Oblačná peruť

K stanku Noachovu!

Slávu vydej jemu

Mrak hromozvučný!

Oslavujte ho země!

Stavte ho větrové

Vy mrakotroucí!

Stavte pahorci ho

Révoporostlí!

Zavzněte hvězdy!

Zavzněte světové!

Slávu vydejte,

Slávu Noachovi!