NOC.

Noc českých očí slze vysušila,

zaťatou selskou rozevřela pěsť,

to byla číš, z níž smutná duše pila,

číš naplněná krůpějemi hvězd.

Noc odňala zoufalosť duši bídné

a přetla temnem výkřik poslední,

noc dala duši sny o kráse klidné,

jež v kvil se změní, až se rozední.

Noc rozprostřela po smutné se zemi

a českých srdcí přitlumila tluk,

jen tam, kde lid lkal krve krůpějemi,

kdos těžce kvílel v tmě u božích muk...

A já si přál, v tom skonejšeném bolu,

ó lidé, nešťastný pod tíhou pout,

v to moře míru, v hlubinu tu dolů

se s tebou jedním skokem uvrhnout!...