Noc bezehvězdná – – V dálce tmou

Noc bezehvězdná – – V dálce tmou

svítí jen oči vlčí –

Kdo utěší dnes duši mou? –

Kol step – – A sněhy mlčí...

O pušku opřen patřím v dál,

tak bílou, nedohlednou – –

Jaký stesk v srdce vítr svál

perutí svojí lednou? –

O pušku opřen zřím na západ,

kde temné chmury se sráží –

Národu mému kletý kat

tam v lebku hřeby vráží – –

Tam za horami vzdálena,

má drahá země rodná

vypíjí zmdlena, zmučena

svůj hořký kalich do dna...

Tam kdesi, v tichém údolu,

rodná má víska leží –

Kostelík v stínů topolů,

s kohoutem nade věží.

Pod zemí, jak lidí zvyk,

má matka řadu spí roků –

i otec, starý Kališník,

spí s biblí po svém boku...

A v nízké chatě pod strání

světýlko v okénku kmitá – –

Čí hlava se tam uklání,

čí hude přeslice hbitá? –

Čí pohled se tam rosou skví,

a líčko jak měsíček bledé –

Kdo to tam v době půlnoční

bělostné přádlo si přede? –

Svatební přádlo? – Rubáš snad? –

A noc tak těžce kráčí...

Jaký to kámen v srdce pad,

co to jen v oko se tlačí? –

Slza... Sem, vichře, ostřeji duj

a vysuš ji dříve, než skane! –

Ó, zemi mou rodnou polituj

a nedej ji zahubit, Pane!

Ó, zemi mou drahou, Bože, chraň,

jí balsám dej útěchy v muce! –

Ó, tyrane, krvavou splatíš mi daň,

až Bůh tě vydá v mé ruce!

Až okovů tvých zlomím kruh

s dnů lepších září ranní – –

Pak soudit tě budu a se mnou můj Bůh –

nebude slitování! –

Noc bezehvězdná – – – V dálce tmou

svítí jen oči vlčí – –

Žal nezměrný jde duší mou – –

Kol step – – A sněhy mlčí...