Noc do kraje se krade.

Noc do kraje se krade,

s ní hvězda nesčetná,

a na rty ruku mi klade

jak žena záletná.

Jen nezraď, milý, šepce,

sen naší milosti,

až ve svém klínu tě hebce

tvá družka uhostí.

A nedbej na hvězd zvěsti

a závistný jich kmit,

vždyť v slzách lásky mé v štěstí

se budou zrcadlit!

A nedbej, co se stane,

a nedbej na můj vzdech,

on jako diamant vzplane

v červáncích na květech.