NOC HŘÍŠNÁ BYLA.

Noc hříšná byla.

Tak naplněna tmou a záludnými stíny

hovořila

neslyšnou řečí zrad a lstivosti a viny.

Strašlivá stěna

se zdála růsti z ničeho v nic, ale vzhůru,

opuštěna,

jak lidská bolest, bodající do azuru.

Ač mrtva, bděla

přec miliardami tykadel jemných,

rozechvělá

sensací vidin, snů, rozkoší přetajemných.

Půl světa všeho

v náručí držela, pán smrti i žití

jediného

atomu bytostí neschopna rozdrtiti.

A v noci oné

jsme v oheň změněni šli záludnými stíny

sladkovonné

zapálit oběti na rudé desky viny.